Historie chaty

Jméno této hory pochází pravděpodobně od javorů, ovšem ne mléčných, ale od otužilejších klenů. Podle pověsti byli zde za starodávna pohřbíváni sebevrazi. Za návštěvy arcibiskupa Dr. Theodora Kohna v roce 1895 se poměr mezi Pohorskou jednotou Radhošť a panstvím tak zlepšil, že arcibiskup dal postavit svým nákladem útulny na Velkém Javorníku a Ondřejníku, v roce 1897 dostala Pohorská jednota Radhošť od arcibiskupství tyto chaty k dispozici. Chata na Velkém Javorníku v roce 1915 vyhořela, zapálena zřejmě pytláky, chatu na Ondřejníku později převzal KČT.

Pohorská jednota Radhošť začala v roce 1931, po Všeslovanské slavnosti spojené s odhalením sousoší Cyrila, Metoděje a sochy Radegasta, uvažovat o stavbě chaty na Velkém Javorníku. V roce 1932 byly zakoupeny pozemky o rozloze 5 ha.

Nejdříve se na Rokytné a na Javorníku hledala a měřila voda. Uvažovalo se s postavením větší chaty na Rokytné, jenomže výhledově nebylo prostředků. Avšak nebezpečí, že v prostoru postaví chatu Němci, vyžadovalo rychlého zásahu a těžkého úkolu se ujal Ústřední odbor ve Frenštátě. Za přímé podpory odborů Ostravského, Opavského, Brněnského a všech se nákladové prostředky téměř vyžebraly.

Chata byla postavena téměř ve svépomoci a kromě mzdy a nejnutnějšího stavebního materiálu, provedli činovníci Frenštátského odboru. Je třeba vzpomenout, že všichni kdož se o postavení chaty na Javorníku zasloužili splynuli v nezištný kolektiv PJR. František Steklík, který byl výborem pověřen dohledem nad stavbou, každý den před zahájením práce ve své firmě pěšky navštívil stavbu a zorganizoval vše potřebné.

Základní kámen byl položen 16. 9. 1934 v rámci Krajinské výstavy ve Frenštátě p. R. u příležitosti 50 let od založení Pohorské jednoty Radhošť (14. 9. 1884). Chata byla postavena podle plánů Aleše Parmy, byla dostaveníčkem pravých turistů a říkalo se jí Benjamínek, malá, ale naše. Tato útulna, situovaná východně od vrcholu Velký Javorník, byla slavnostně otevřena 4. 8. 1935. Je to stavba dřevěná na kamenné podezdívce, částečně podsklepená, má přízemí a podkroví. K hostinské místnosti 40 m2 připojuje se kuchyň s příslušenstvím a zbytek přízemí je vyplněn místnostmi pro hostinský provoz. První poschodí, zvýšené to podkroví, kromě obytné místnosti pro nájemce, obsahuje tři útulné pokoje. Celkové řešení je jednoduché a velmi účelné. Fronta je obrácena k východu, kde obzor zakončuje Lysá hora, na níž v roce 1935 vyrazil z Javorníka viditelný pupenec - česká chata KČST. Jako radhošťský masiv je bez vody, tak i na Javorníku prýští voda teprve asi 80 m níže temene. Pramen byl hygienicky upraven a zachován potřebě nejen útulny, ale i jej míjejících turistů. K útulně náležela dřevěná hospodářská budova s komorou a prádelnou, dále k ní patřila otevřená kuželna. Se stavbou byla upravena příjezdová cesta, studánka a serpentiny z Horeček. V roce 1936 byla útulna dokonaleji vybavena, zároveň zřízena cesta ke studánce a rozšířena vozová cesta přes Rokytnou na Velký Javorník.

Celkový náklad na útulnu javornickou činil 104. 654 Kč (mimo inventář a úpravu studánky Na dvořiskách), pořízeno na dluh 30. 000 Kč. Odbory přispěly na stavbu částkou 11. 000 Kč, subvence a dary vynesly 32. 000 Kč, sbírky a slavnosti 38. 000 Kč.

Jednání o povolení nového chodníku Javorník-Kyčera-Radhošť trvalo několik let. Teprve za nadlesního Ing. Bílého jsme povolení získali. Kromě toho bylo nutno zajistit povolení průchodu soukromým majetkem. Délka kopaného chodníku v Kyčeře je 1269 m a za bm se platilo 3 Kčs. Chodník byl dán do užívání teprve v roce 1940.

Chata na Javorníku byla v dobrých rukou. Nájemce Josef Doležel si vedl velmi dobře a jen málo z početných návštěvníků vědělo, že už od roku 1941 tam žiji v ilegalitě knihkupec Landgraf' a hoteliér Frank, oba z Hodonína, kteří při zatýkaní gestapem utekli do Beskyd a našli útulek na Javorníku, když po třech nedělích byli odvoláni skupinou Prokop (vysílačka na potravní čáře v Jinonicích a Chotči) do Prahy. Ale po prozrazení byli nuceni se znovu vrátit na Javorník kde byli až do července roku 1943. Větší část členů výboru o tom věděla, ale věc přes kruté represálie nebyla prozrazena. Z Javorníku bylo vedení PJR po celou válku spolehlivě informováno o dění ve světě, protože poslech rozhlasu byl plynulý i přes odebrání přijímačů.

Bylo spojeni i se Slovenskem, protože Landraf byl převeden na Slovensko a účastnil se Slovenského povstání.

Od samého počátku existence chaty na Javorníku byla u Jana Paprskáře poštovna. Josef Doležel chodil přesně každou středu a pátek dolů a tak se vzájemně doplňovali o stavu věcí v městě a stavu věcí ve světě a na Javorníku.

Také generál Braun měl několik srazů na Javorníku s dalšími vojenskými činiteli. Od roku 1943 přechody partyzánů byly častější a zastávky v chatě samozřejmější. Konečně místní skupina měla tam hlavní opěrný bod.

Pohorská jednota Radhošť měla ještě další velké plány, ale tyto už nemohla uskutečnit. Chata na Javorníku je poslední stavbou Pohorské jednoty Radhošť.

Činnost tohoto spolku, který působil na poli kulturním, hospodářském, sportovním, vzdělávacím a vlastně i politickém, byla pro náš kraj velikým přínosem. Hodnoty vytvořené Pohorskou jednotou Radhošť nám slouží dodnes, přičemž měly mezinárodní úroveň.

V současné době je naší snahou upravit chatu i okolí tak, aby se opět skvěla jako Benjamínek a rovněž splnit velké plány našich předků.